Zpráva z letní mise

Milí přátelé,

Strávila jsem 5 týdnů mezi obyčejnými lidmi na vesnici, poznala život dětí v sirotčinci, osobně navštívila staré lidi, kterým pomáháme a také pozdravila naši albínskou chráněnku Janeth.  Není možné několika větami vylíčit nesnadné životní podmínky místních obyvatel.  Cestovatel projíždějící africkou vesnicí vidí hliněné domečky se slámovou, v lepším případě plechovou střechou, před nimiž  sedí lidé, nic nedělají, mezi spoustou odpadků se batolí děti, sem tam zahlédne ženy, které něco vaří nebo perou prádlo.  Evropan jako já, kterému bylo dovoleno nahlédnout do jejich života,  zjistí, že  lidé pracují brzy ráno, kdy vyjde slunce a není horko. V čase, kdy jsem vstávala, se již někteří vraceli z polí, ženy začaly připravovovat jídlo a děti byly dávno ve škole. Čas má v Africe absolutně jiný rozměr, všechny běžné denní činnosti trvají o mnoho déle než jsme zvyklí.  Nemůžeme otočit kohoutkem a pustit teplou vodu, nemáme varnou konvici ani plynový či elektrický sporák, nemáme pračku, splachovací záchod. Musí se nasbírat a nasekat  dříví, zatopit v kamnech, nanosit voda. 

Moje cesta mne přesvědčila o tom, že pomoc není zbytečná. Je ale třeba zvolit vhodný a citlivý způsob, abychom co nejméně narušili místní kulturu a lidem spíše neuškodili.

Těším se na setkání a povídání s Vámi, datum prezentace bude upřesněn v průběhu září.

Všem děkuji za dosavadní podporu a doufám že budeme společně pokračovat v naší činnosti.